Zima 1999

    Hned na začátku musím říct, že na tak skvělý akci už jsem dlouho nebyl. Byla to vůbec moje první zima a už dlouho jsem se na ni těšil.

    Bylo nás tam celkem dvanáct lidí + jedna Jejda a jeden Jiřina. Sranda byla hned od začátku, když ještě ve vlaku Jiřina totálně, téměř do krve zfackoval Termita, kterej má ještě teďka nateklou hubu. Taky jsme se zastavili v luxusní nádražní restauraci, kde byl tak vykalenej a línej vrchní, že jsme kvůli němu málem ani nestihli vlak.

    Na místo jsme dorazili někdy kolem devátý hodiny večer a docela mě naštvalo, když jsem vyskočil z vlaku a místo toho, abych se po pás zabořil do sněhu, dopad jsem na hnusnou rozbahněnou zem. Po krátkém bloudění vesnicí jsme konečně našli tu správnou cestu a vydali se vzhůru na nejbližší kopec. Téměř na jeho vrcholku jsme rozbalili stany a ihned usnuli.

    Teprve ráno jsem si všimnul, že tu přece nákej ten sníh je. Hned po snídani jsem vylezl ze stanu a zcela bezdůvodně jsem byl napaden nějakou hroznou obludou s červenou lopatou (Termitem), která jen tak z nudy obrátila jeden stan vzhůru nohama a druhej (zrovna ten, ve kterým jsem spal já s Matoušem) rozsápala na hadry. Po této ranní příhodě jsme se sbalili a šli dál. Za chvíli přišla hrozná vánice a doslova během jedné minuty jsme se brodili po pás ve sněhu. Jen díky naší síle a odvaze jsme tento celodenní pochod v nulové viditelnosti a při teplotě tak nízké, že ji ani teploměr nedokázal zaznamenat, přežili.

    V pozdních odpoledních hodinách se od té lepší skupiny, ve které jsem byl mimochodem i já odtrhla ta horší skupina, která byla psychicky i fyzicky úplně na dně a bylo předem jasné, že by už další noc nepřežila. S tou horší skupinou chtěl odejít i Houska, kterého však Písa násilím donutila jít dál a přečkat ještě jednu noc.

    My ti lepší jsme tedy šli dál vstříc nebezpečí. Pozdě večer jsme na metrové vrstvě sněhu postavili stany a posilněni alkoholem (někteří i tabákem) šli spát.

    Ráno jsme se vyhrabali z půlmetrové závěje a opět posilněni alkoholem vyrazili. Cestou jsme si ještě zaskákali z ledovce do sněhové závěje a totálně mrtví se dobelhali na nádraží.

    Ve vlaku byla hustá pohoda, protože jsme měli téměř sami pro sebe obrovskou uličku, kde jsme ostatním lidem ani trochu nepřekáželi. Všichni cestující se k nám chovali mile a obzvláště trojice ostřílenejch fízlů, kteří vůbec neměli chuť nás zabít apod..

    Akce se určitě velice podařila a příště určitě pojedu zase.

Pan továrník Zetor

    Nejlepší hláška:
Něco se asi nepovedlo.........
X: "Kurva do prdele!"
Y: "Prosím tě. Nemyslíš, že už mluvíš trochu moc sprostě?"
X: "Jdi do prdele!"