Akce Zima '99


Skupinka bláznů vybaluje na sněhu
Vybalování v sobotu večer.


Začátek

Stává se již tradicí, že na začátku roku se skupina šílenců vydává s batohy a stany vstříc smrti zimou a vyčerpáním. Nejinak tomu bylo i letos. Ve dnech 5.2. až 7.2. se totiž konala Akce Zima '99.

Původně se k účasti hlásilo strašně moc lidí -- až jsme uvažovali, kudy s takovým davem chodit, aby nás státní orgány nepodezřívaly z přípravy nepovolené demonstrace. Nicméně těsně před odjezdem najednou spousta lidí onemocnělo či zjistili, že mají neodkladné povinnosti. Asi poté, co si přečetli předpověď počasí...


Pátek

V den D tedy vyrážíme vlakem z Prahy v sestavě Toxxa, Termit, Štěpán, Lenka Berucha, Houska, Písa, Matouš, Zetor, Jiřina a Franta. V Plzni přistoupili Čuba++ s Vendulkou a horskou psicí Jejdou, v Přešticích dále Honza. V Dobřanech však nenastoupil Váša, ačkoli to ještě ráno sliboval. Celkový počet je tedy 13 + 1.

Skupinové foto na nádraží v Nýrsku
Skupinové foto na nádraží v Nýrsku.

V Klatovech je hodina na přestup, zkoušíme tedy zdejší hospodu. Doporučuji: pivo dobré, obsluha ďábelsky rychlá :-). Píšeme pohled Čubovi modřanskému nemocnému. Obvyklý problém při nastupování (tenhle vagón jede do Nýrska, támhleten ale do Domažlic... nebo je to opačně?) a už se vezeme přeplněným vlakem do Nýrska.

V Nýrsku není po sněhu ani stopa. A taky tu zapoměli nakreslit značky. Naše orientační schopnosti jsou ale vysoké a proto už napodruhé máme správný směr. Hned za městem začíná stoupání a konečně se objevují bílá místa. Pak víc a víc, až šlapeme v pěti až deseti centimetrech sněhu.

Na zřícenině Pajrek jsou slyšet první hlasy volající po přespání zde. Utloukáme jejich majitele argumenty a kameny a pokračujeme vzhůru. Po dalších dvou kilometrech konečně dorážíme na plánované místo přespání -- louku pod kopcem Hraničář. Rozbalujeme stany a za stále se zesilujícího větru jdeme spát. Sníh = 10 cm.


Sobota

Noc byla silně větrná, také připadlo něco málo sněhu. Ale proti loňským osmnácti pod nulou to je slabota, říkáme si. To ještě nevíme, co nás čeká.

Sobota ráno. V popředí vlevo Jejda.
Sobota ráno. V popředí vlevo Jejda.

Čuba++ se klube ze stanu.
Čuba++ se klube ze stanu.
Termitovi ani Toxxovi se z vyhřátých spacáků nechce.
Termitovi ani Toxxovi se z vyhřátých spacáků nechce.

Jen pozvolna se nutíme vylézt ze spacáků, vaříme, balíme. Je pod mrakem, lehce sněží. Vycházíme na další cestu.

Tato část Šumavy (Důl pod Ostrým) se ukazuje být nadmíru krásnou. Nikde ani živáčka, cesta je neprochozená, ani jeden běžkař tu posledních pár dní neprojel. Sněhu přibývá. Prudce stoupáme, nyní již po hřebenové červené. V lese je sněhu najednou podstatně víc. Ovšem skrývá v sobě zradu -- půl metru měkého sněhu, na něm pěticentimetrová zmrzlá krusta. Deset kroků po povrchu, pak propadnutí až po kolena. Pět kroků po povrchu, tři s propadnutím. A tak pořád dokola. Poměrně dost náročné fyzicky i "na morál".

Instruktoři vymysleli novou hru. Přiběhnou k někomu zezadu a pověsí se mu na batoh. Člověk se zákonitě proboří až po pás. Moc dobrý nápad :-)

Stavíme na oběd. Vaříme na sněhu, horký čaj však proklatě rychle stydne. Hustě sněží. Jejda najednou dostává třas a dává najevo, že je jí pěkná kosa. Nemá se divit, když chodí bosa :-) Vendula dál nese Jejdu pod bundou, stejně jako na loňské Zimě. Ale tehdy byla Jejda malé štěňátko...

Stav některých členů výpravy se ukazuje být kritickým. Jejdě je zima, Lenku bolí nemocná achilovka, Honza má promočené boty... Nabídka ústupové varianty je proto vděčně přijata a na křižovatce "Na Statečku" se s nimi loučíme. Netuší, chudáci, že na nádraží je to ještě proklatě dlouhá cesta zakončená prudkým stoupáním...

Vendula s Jejdou pod bundou.
Vendula s Jejdou pod bundou.
Toxxa nabírá vodu z potoka.
Toxxa nabírá vodu z potoka.

Dáváme minutu ticha a pokračujeme v cestě. Po dalších dvou kilometrech zákeřným sněhem nacházíme krásné místo hned u cesty. Je zde cca 60 - 80 cm sněhu. Paráda. Udupáváme si místa na spaní, stavíme stany. Vzhledem k létavosti stanů Firn buduji sněhové zátarasy ze všech stran a stan důkladně přivazuji k zakopanému klacku. Termit s Toxxou se mi smějí a staví si jen malou zídku ze severozápadu, odkud fouká setrvalý vítr. V noci se jim to vymstilo -- vítr se otočil a oni museli vyběhnout ven a přidělávat ulétlou celtu.


Neděle

Večer jsme šli brzo spát a tak nám Toxxa slíbil vzbuzení v půl sedmé, abychom stihli dojít přes Černé a Čertovo jezero do Železné Rudy. Nestalo se tak, bohužel -- probudil jsem se až sám. Přez stěny stanu hulákám na ostatní, abych nebyl jediný vzhůru.

Vylézám ze stanu -- je to dokonalé! Celou noc sněžilo. Stany jsou zapadané, naše včerejší stopy již neexistují. Jiřina marně hledá před stanem věci, které si večer neuklidil.

Stan Toxxy a Termita brzo ráno.
Stan Toxxy a Termita brzo ráno.

Písa vylézající ze zapadaného stanu.
Písa vylézající ze zapadaného stanu.

Balíme, odcházíme. Vzhledem k nedostatku času a rozumných vlakových spojů zkracujeme trasu do Hojsovy Stráže. Na včerejší hnusné cestě je napadáno dalších dvacet až třicet centimetrů prašanu, takže ledová krusta již pod námi většinou nepraská. Je to nádhera. Nacházíme místo, kde je bezmála kolmý svah pokrytý měkkým čerstvým sněhem. Skoky do hloubky. Jak televizní reklama. Dopady jsou moc zajímavé.

Zkusili jste někdy něco takového?
Zkusili jste někdy něco takového?

... a Franta po dopadu.
... a Franta po dopadu.

Sestup dolů je krutý. V Hamrech je cesta zcela zledovatělá, takže se více válíme než jdem. A jako lahůdka na závěr prudké stoupání k nádraží. Civilizace a konec cesty...

Toxxa ve vlaku okamžitě ztuhnul.
Toxxa ve vlaku okamžitě ztuhnul.


Závěrem

Metr sněhu. 27 kilometrů. Dvě noci pod stanem. Spousta hezkých zážitků. No prostě, akce se podařila. Oproti loňsku bylo krásně teplo, možná až moc -- při teplotách těsně pod nulou se ve stanu sráží strašně moc vlhkosti a vše je tudíž mokré. Jsem rád, že jsem tam byl. A doufám, že příští rok se sejdem minimálně ve stejném počtu.


Poslední foto v hlubokém sněhu.
Poslední foto v hlubokém sněhu.