Zima 2000

Jak velí tradice, i letos jsme se zúčastnili akce Zima tentokrát s pěknou kulatou příponou 2000. Byl to již 4 ročník a vzhledem ke globálnímu oteplování bylo dost těžké naplnit obsah akce : nocování na sněhu. Na poslední chvíli jsme tedy vybrali lokalitu, o které jsme předpokládali, že nás co do množství sněhu nezklame - Šumavu v okolí Železné Rudy.


Pátek 4.2.2000

Většina výpravy odjížděla z Prahy. Plzeňští se připojili v Plzni a vyrazili jsme v 18:18 směrem Šumava. Pouze malá skupinka (Margi, Alenka, Vládí a Vanda) vyrazili v Margiho voze Škoda 110. A celou cestu nás mobilním telefonem informovali o drobných i větších závadách na stroji.

Mobilní telefony vůbec byli asi tím hlavním, okolo kterého se celá akce točila. Neustáli si všichni volali a zkoušeli sílu signálu v jednotlivých lokalitách. Večer jsem dorazili do stanice Hojsova Stráž a v místní restauraci jsme vyčkali na příjezd Margiho vozu. To netrvalo ani jedno pivo. Vyrazili jsme tedy vzhůru na Můstek (1324 m n.m.), poněkud nás ovšem znervózňovalo to, že celou cestu vydatně pršelo a sněhu bylo velice málo.

Čuba++ předvedl možná lepší hračku než jsou mobilní telefony - ukázal nám kouzelnou tyčinku amerických pilotů, která krásně oslnivě svítila sama od sebe až do hluboké noci. Asi v 11 hodin večer jsme dorazili k rozcestníku pod Můstkem, kde bylo uspokojivé množství sněhu, a tak jsme se zde utábořili. Po vyčerpávající cestě jsme usnuli velmi brzy.


Sobota 5.2.2000

Celou noc pršelo, a tak jsme ráno měli ve stanech velice hezký mlžný opar, spacáky byli zcela mokré a sušit je ve 110% vlhku ani nemělo cenu. Všechny mokré věci včetně stanů jsme tedy zabalili a hmotnost batohu tím výrazně vzrostla. Po příjemné snídani Čuba++ na místě zanechal blíže neidentifikovatelný předmět, Houska se popral s Margim (jak už je zvykem na akcích, kde se setkají) a s příchodem prvních běžkařů jsme vyrazili směrem k prameništi Křemelné.

Cesta ubíhala dobře a rychle jsme došli až k hlavní silnici ve směru Železná Ruda - Klatovy. Tam jsme přešli a vydali se podél jakési silnice na Laku. Oběd jsme si uvařili u běžkařské tratě. Během vaření a konzumaci jsem si jako dobrý pozorovatel přírody povšiml velkého množství chvostoskoků na sněhu. Po obědě jsme pokračovali na Laku, cestou jsme měli několik konfliktů s běžkaři, protože jsme jim ničili stopu. Bohužel se nadalo nic dělat, protože mimo běžeckou stopu jsme se bořili po kolena do sněhu.

Na Laku jsme dorazili někdy kolem 4 hodiny. Cesta dál na Železnou Rudu byla dost náročná. Stmívalo se, foukal studený vítr měli jsme všechno mokré a ušli jsme už pěkný kus cesty (asi okolo 30 km), Písa dokonce přemýšlela, že udělá scénu, něco ves smyslu: "Praštím batohem a řeknu, že už dál nepůjdu." Pak ale nevěděla, jak to dokončit, a tak scénu neudělala. Plánovali jsme, že přespíme u bývalých vojenských objektů, které stojí u cesty, ale ve tmě jsme je minuli, a tak jsme došli skoro až k Rudě. Na jakési vedlejší cestě jsme postavili tábor a uspořádali veselici u Housky ve stanu.


Neděle 6.2.2000

Ráno měl Čuba sbalen stan dříve než všichni vystrčili hlavy a jeho spolubydlící stepovali ve sněhu chvějíce se zimou, zatímco ostatní v poklidu snídali. Čuba nám vytkl, že jsme mohli popojít 200 metrů, a nespali bychom v národním parku a znechuceně odešel na první vlak. Ostatní se vydali na vlak, který odjížděl z Rudy v 11:00, a předtím se zahřáli svařákem v místním bufé.

Akce se velmi zdařila. Zkusili jsme si, jaké to je nocovat ve vlhku při teplotách lehce nad nulou a následně jaké to je nocovat v mokrých věcech při teplotách pod nulou. Doufám, že to nebudu nikdy potřebovat.