Akce Zima - pokaždé nová, pokaždé jiná

Letos se konal již čtvrtý ročník akce Zima. Ještě čtrnáct dní před odjezdem vše vypadalo skvěle. Noční teploty kolem mínus dvaceti, sníh všude... Těšil jsem se na Slavkovský les. Pak přišla obleva a chvíli to vypadalo, že žádná Zima nebude. Na poslední chvíli jsme akci přesunuli na Šumavu, kde ještě nějaký sníh zbyl.


Pátek
Hojsova Stráž nádraží - Hojsova Stráž - rozcestí žluté a modré pod Můstkem, 985 m.n.m.
5 km

Cestou do Klatov se ve vlaku postupně scházíme s většinou členů výpravy. Jen Marji a Bládí se svými drahymi polovičkami se nedostavili. To se brzy vysvětluje, posílají nám SMSky o tom, že nestíhají a proto nás doženou autem až do Hojsovy stráže. Po přestupu v Klatovech pak dostáváme od automobilistů postupně následující zprávy:

PICHLI JSME
UZ ZASE JEDEME
MAME PROBLEM S KARBURATOREM, NEVIME JESTLI DOJEDEME
MOC TO NEJEDE, NEMAME ZUSTAT V KLATOVECH V HOSPE?

Nakonec však dorazili jen s mírným, dvacetiminutovým zpožděním. Takže celkový počet účastníků je 15+1 v následujícím složení:

Alenka, Haňour, Jejda, Písa, Vanda, Vendula, Verča, Bládí, Čuba, Čuba++, Houska, Marji, Orel, Toxxa, Váša a Zetor.

Lehce prší, teplota je těsně nad nulou. Marji jde v polobotkách... Po asi pěti kilometrech docházíme na rozcestí pod Můstkem. Chtěli bychom ještě dál, ale zde je příhodné místo a hned o pár metrů výše začíná brutálně profukovat. Stavíme tedy stany. Prší čím dál tím víc. Pod podlážkou stanů je půl metru sněhu...


Sobota
Rozcestí žluté a modré pod Můstkem, 985 m.n.m. - žlutá na Tomandlův kříž - stará zadní hájovna - nový Brunst - Gerlova huť - silnice směr Nová Hůrka, uprostřed odbočení na jih po neznačené cestě (běžkarská & cyklistická trať) - jezero Laka - Polom - konec cca 1 km pred Železnou Rudou na červené
cca 25 km

Ráno se s námi loučí Marji, kterého Alenka nekompromisně tahá domů, a Bládí, vymlouvající se na práci.

Je těsně pod nulou, vlhkost v některých stanech je poměrně vysoká. Stěžuje si zejména Váša, neboť spali ve stanu tři a zadýchali si ho. Konkrétně u nás však je poměrně příjemně.

Vyrážíme směr jezero Laka. Potkáváme mnoho běžkařů, někteří zrovna nechválí, že chodíme po stejné trase jako oni. Rozhodujeme se, kudy. Po kratší cestě po silnici, nebo po delší údolím potoka? Váša tvrdí, že je nutno jít kratší cestou, neb to jinak nestihnem a silnice se "určitě neprotahuje". Protahovala. A jezdily po ní auta. Moc. Hnus!

Ze silnice odbočujeme hned, jak je to možné. Na lesní cestě si dáváme oběd. Běžkaři projíždějí kolem, koukají na kouřící polévku a závidí.

Svítí sluníčko, vane vlahý větřík, je prostě krásně.

Jezero Laka je pěkné, ale slunce už je nízko a tak je třeba pokračovat v cestě. Čuba++ s Vášou tvrdí, že na půl cesty do Rudy je bývalá vojenská posádka a u ní hřiště -- obzvláště rovná a dobrá plocha na spaní. Jdeme mnoho a mnoho kilometrů, sestupujeme níže a níže... Nastává tma. Teprve asi půl kilometru před začátkem Železné Rudy přesvědčujeme Čubu++, že na této cestě prostě žádný vojenský objekt nikdy nestál a že bychom tedy měli zatábořit. Stany stavíme na pěšině vedle cesty. Pod námi je více než půl metru sněhu.

U nás ve stanu se koná malý mejdan. Do Firnu se ale vejde lidí...

Noční teploty jsou o něco nižší než v pátek. Odhadem až pět pod nulou.


Neděle
cca 4 km na nádraží

Ráno se budíme brzy. Čuba brutálně balí stan již ve chvíli, kdy ostatní stěží začínají dělat snídani, a odchází směrem k nádraží chytit první ranní vlak. My ostatní pomalu snídáme, balíme... a posléze vyrážíme stejným směrem. Vzhledem k tomu, že vlak jede až za hodinu, zůstáváme na chvilku v pekárně-bistru. Hovor se bezmála celou dobu věnoval mobilním telefonům a nebezpečím při autostopu...

Vlak do Plzně, přestup, Praha, autobus, Modřany, teplá lázeň, odpočinek, pohoda... a těšení se na příští rok. Pojedete taky?


Poznámky pod čarou:

  1. Omluvte sníženou kvalitu obsahu, závada není na vašem přijímači.

  2. Fotky přidám později.

  3. Příští rok navrhuji postavit a používat sněžnice a vyhýbat se běžkařským trasám.