Grand Paradiso

Na doporučení své kolegyně z práce jsem se letos rozhodl, že pojedu se skupinou horolezců z Plzeňské lokomotivy do Alp. Lákavé bylo avizované zdolání nejsnazší čtyřtisícovky v Evropě. Problém byl, že jsem dlouho nemohl sehnat nikoho, kdo by jel se mnou. Konečně jsem přemluvil Filipa a později i část Kořesu. Za chvíli bylo lidí až až, a tak se mohlo vyrazit.

Konečná sestava ze strany Kořesu a jeho přátel byla tedy :
Ing. Váša z Dobřan, Ing. Filip z Plzně, Houska, Písa, Toxxa, Haňour, Verča a Šakal.

Zajímavé bylo, že před odjezdem za mnou přišel agent nějaké pojišťovny, abych uzavřel životní pojistku, když už se chystám do těch hor, aby z toho taky něco měli moji příbuzní, když tam umřu.


1.den Pátek 13.8. Odjezd

Odjezd byl z Plzně v pátek 13. od parkoviště u Pekla. Kořesáci přijeli vlakem s menším zpožděním, ale stejně se ještě čekalo na autobus. Nakonec jsme úspěšně vyrazili. Hodně lidí v autobuse mělo mobil, a tak si bylo s čím hrát. Po problémech na Švýcarských hranicích, jsem se dostali k Bodamskému jezeru a tam jsme jako homelessáci zalehli na parkoviště na zem.


2.den Sobota 14.8. Cesta

Ráno jsme obhlídli Švýcarské město na břehu bodamského jezera a jelo se dál. Jeli jsme přes Bernardský průsmyk, kde byla zastávka na procházku kolem jezera. Kousek pod ním jsme opět ulehli jako bezdomovci na nějaké lesní cestě. Vypili jsme zásoby tequily a šli jsme spát v očekávání zítřejšího výstupu.


3.den Neděle 15.8. Výstup k bivaku

Vstávali jsme brzy a vyjelo se jen s malým zpožděním oproti plánu. Během chvilky jsme byli v Aostě a pak už se jenom stoupalo, až do Cogne. Tam jsme se šli vysrat, a mohli jsme začít stoupat směrem na bivak Pol od 3180 m n.m.

Nabrali jsme docela dobré tempo, a tak se všichni zkušení horolezci, kteří trochu bloudili, brzy ocitli v nedohlednu za námi. Stoupání bylo větší a větší, za chvíli se lezlo po všech čtyřech a pohled za sebe nebyl zrovna příjemný. Jak to v horách bývá cesta byla mnohem delší než se původně zdálo. Nakonec jsme dorazili jako první někdy kolem 16:00. Předešel nás jenom jakýsi mladík v pantoflích, který měl batoh stejně těžký, jako my všichni dohromady. Obsadili jsme menší bivak s výhledem na Matterhorn a Mont Blanc a jedli jsme až do večera. Zkušení horolezci se trousili až skoro do tmy. Poslední přišla Božka.


4.den Pondělí 16.8. Výstup na vrchol - martyrium

Po zkušenostech z předchozího dne jsme všem nechali náskok a váleli jsme se v posteli. Takže všichni vyšli v rozmezí 6:00 - 7:00 a my někdy po 9:00. Cesta po ledovci ubíhala rychle, jenom počasí se pořád zhoršovalo. Na tuto skutečnost ovšem skoro nikdo nedbal. Brzy jsem dohnali celou výpravu a mohli jsme začít stoupat na hlavní hřeben. Vypadalo to že, cesta je téměř kolmá, ale odhadli jsme ji na 50°. Začalo sněžit. Po hodině jsme zdolali zhruba 500 metrů a stanuli jsme na hřebeni ve 3780 metrech nad mořem. Byla tu neuvěřitelně silná vánice a cesta dál byla nemožná, po chvíli dohadování jsem se rozhodli se vrátit. Viděli jsem asi čtyři z našich, jak pokračují dál - nevypadalo to příjemně. Sestup po stejné cestě ovšem některým způsobil skoro šok, a tak se muselo navázat na zabodnuté cepíny. Cesta dolů bylo hotové utrpení. Trvala přes 4 hodiny (400 metrů), vedoucí zájezdu sjel dolů a naštěstí se v poslední chvíli zachytil za římsu a vyvázl pouze s vykloubeným ramenem a naraženými žebry. Asi hodinu ležel ve sněhu a tekla na něj voda. Všichni jsme totálně promrzli a promokli. O dalších a dalších nedopatřeních ani nemluvě. Bylo něco kolem 19:00, když jsme stanuli na relativně rovném ledovci a jali jsme se hledat zasněženou cestu k bivaku. To jsme po hodině v hustém sněžení vzdali a postavili jsme na ledovci stany. Až když jsme byli všichni uloženi ve stanech jsem si uvědomili, že jsme toho moc nesnědli a do noci jsme vařili jeden čaj za druhým.


5.den Úterý 17.8. Zpět

Ráno nás přivítalo krásné počasí. Viděli jsme jak kolem vrcholu krouží vrtulník "Copak se asi stalo?" podivili jsme se. Sestoupili jsme do bivaku a celý den jsme jenom jedli. Brzy přišel i vedoucí zájezdu a nechal si od příchozího italského horského vůdce zavolat vrtulník a odvést se do nemocnice. Od toho samého vůdce jsem se dozvěděli, že dva lidé na vrcholu dnes ráno zemřeli. Prý nebyli vybaveni, to tedy určitě nebyli od nás.


6.den Středa 18.8. Sestup

Po všech zážitcích jsme myšlenky na dobytí vrcholu vzdali a ráno jsme sestoupili do údolí. Cesta byla příjemná a rychlá, jenom Filipovy to rvalo srdce, že musí zase dolů. Odpoledne jsme byli v Cogne a tam jsme se dozvěděli, že ti dva mrtví byli Češi - jaká to náhoda. Bleskově jsme tedy volali domů vystrašeným příbuzným a pak jsme čekali na autobus. Než přijel zjistili jsme, že ti dva byli z naší výpravy. Autobus přijel už za tmy, naše obava byla potvrzena. Šli jsme spát do místního kempu.


7.den Čtvrtek 19.8. Odjezd domů

Všichni jsme se dohodli, že už se pojede rovnou domů. Ovšem s jedním řidičem to tak snadné zase nebylo. Nejprve jsme stavěli na dvě hodiny v Aostě. Potom jsme dojeli na Rýnské vodopády - tam poprvé za celý zájezd padlo obligátní "to je hovno" - a opět jako bezdomovci jsme spali na parkovišti.


8.den Pátek 20.8. Cesta domů

Ráno byla prohlídka Kostnice, potom zámek Neusweinstein, potom měla přijít další homelessácká noc na dálničním odpočívadle v Německu. Ale tam jsme už nevydrželi a prosadili si cestu přes noc domů do Čech.


9.den Sobota 21.8 Příjezd

V Plzni jsme byli v 5:00 ráno. Myslím, že doma nás všechny zase rádi viděli.

Pro KOŘES++ sepsal