Trafika

Zmije

Mediaserver

Svět namodro

Prague Internet World

Media Internet Agency

Media Internet Agency

Trafika

Titul: MF Dnes
Datum vydání: 21.8.1999
Autor: JAKUB TUREK
Strana: 11
Zpět na výsledky vyhledávání

Horským vůdcem může být v Česku kdokoliv

V srpnu bývá v Alpách nejstálejší počasí, a tak turisté vyrážejí s cestovními kancelářemi do hor. S železnou pravidelností odtamtud přicházejí zprávy o mrtvých. Mnozí z nich by žili, kdyby je tam místo průvodce cestovní kanceláře vedl autorizovaný horský vůdce. Činnost vůdců v téměř všech západních zemích přitom velmi tvrdě hlídá stát a uděluje oprávnění jen proškoleným lidem. Jejich hlavním přikázáním je, aby nikdy neriskovali zdraví, či dokonce životy svých klientů, protože za ně plně zodpovídají. Jak odlišná situace však vládne v Česku! Na vysoké hory vodí své zákazníky, kdo chce. Průvodcům cestovních kanceláří obvykle stačí říci: "Byl jsem horolezcem" nebo "Jsem zkušený turista". Cestovky se takovými prohlášeními dokonce chlubí ve svých katalozích. Nikdo jim v tom ovšem nezabrání, protože žádný zákon ani vyhláška neříkají, kdo a za jakých podmínek smí vodit lidi za peníze po horách. To s sebou nese i skutečnost, že průvodce v případě nehody za nic nemůže, protože každý je i na organizované túře odpovědný pouze sám sobě. Je to podobný stav, jako když se kamarádi domluví a vyrazí společně na hory. Od cestovní kanceláře však zákazníci očekávají, že se o ně a jejich bezpečnost postará. Češi jsou proto v cizině oprávněně pokládáni za nebezpečné hazardéry. Proč? První příklad: Zatímco na pěší túru po ledovci pod Mont Blancem si naváže horský vůdce nejvíce čtyři klienty, jeden český průvodce tam vezme klidně patnáct lidí. Na nejvyšší evropský vrchol autorizovaný vůdce může ručit za dva klienty, onen patnáctičlenný dav však stále pokračuje s jedním vedoucím. Druhý příklad: Cestovní kancelář slibuje náročný, ale bezpečný výlet na Matterhorn. Každý klient prý bude ručit sám za sebe. Na Matterhorn si však obvykle troufnou pouze zkušení horolezci a i vůdci s sebou berou pouze jednoho zákazníka. Navíc ho předem vyzkoušejí na jiné jednodušší túře. Třetí příklad: Katalogy cestovek jsou plné zajištěných cest v Dolomitech. Plné autobusy českých lidí potom lezou po drátěných lanech v kolmých skalních stěnách a hlubokých roklích. Stačí jim k tomu jedna karabina a kus lana na zajištění. Každá učebnice vysokohorské turistiky však doporučuje nejméně helmu, lano, úvazek, dvě karabiny a lanovou brzdu. "I bez toho všeho jsme výstup přežili," morbidně se radují průvodci. Stát se členem mezinárodní organizace horských vůdců je nejen prestižní a lukrativní, ale také velmi obtížná záležitost. Již při přijímacích zkouškách odpadá většina zájemců, protože školitelé požadují základní záchranářské a medicínské znalosti, umění lézt po skalách takové obtížnosti, o které si většina horolezců jen nechává zdát, a lyžování v terénu, do něhož běžný lyžař nikdy nezabrousí. Na tomto základě potom staví několikaletý kurs, ve kterém jde především o bezpodmínečné dodržování bezpečnostních pravidel a řešení krizových situací. Každý turista přitom může ze své zkušenosti potvrdit, že na sebekratší túře se může stát cokoliv. Všichni, kdo se na hory vydají, by tak měli vědět, že krása přírody se snoubí s její tvrdostí a nebezpečí číhá za každým rohem. Je ovšem škoda zemřít ne kvůli nešťastnému pádu do ledovcové trhliny, zřícení ze skalního hřebenu nebo nepředvídatelné bouřce, ale kvůli špatnému vůdci a nedostatečnému vybavení. Je smutné umírat ve třech tisících metrech nad mořem na sedmitisícovce Aconcagua, na jednoduché cestě na krásnou ledovou horu Gran Paradiso, na Mont Blancu obsypaném turisty či v nejmenších velehorách na světě- Vysokých Tatrách. Všechno to tady už bylo a podobné případy se budou stále opakovat.

Zpět na výsledky vyhledávání

Tento článek byl nalezen fulltextem M.I.A. (http://fulltext.mia.cz)


M.I.A., a.s. © 1999 M.I.A., a.s.
e-mail: