MAXOFF


OK, beru na sebe plnou zodpovědnost, že jsme při cestě z Jablonce do Maxova asi 4x zabloudili; bylo to jen a jen mou fyzickou přítomností a chudák Houska přeci nemůže za to, že jenom kroutí volantem, mává šaltpákou a dupe pedály. Ku značnému podivu jsme dojeli živi a navíc mi na klíně seděla Iva, takže jsem štrapáce okolo bloudění takřka přehlédl ;-)

Chata Čekuládoven je super, jen bych vyhodil TV z okna na kámen, vrr, tývý na školení nepatří! Voda občas není, i to se stane, zvláště při příliš horlivé hygieně některých jedinců.

Při výletě do přírody jsem byl určen losem do skupiny Priznitz (pracovním názvem Prznič) a do vínku nám byla dána sabotáž ostatních skupin (Quinová & Frankenstein).

Nyní je tedy čas přiznat barvu o jediné diverzní akci, kterou jsem s nasazením života provedl a o které nemá dosud nikdo jiný páru. Jde o malou houbičku na nádobí, kterou jsem -- riskuje život -- umístil do levé boty Pekaře Buchty (Housky), kterýž pak po nálezu tohoto corpus delicti zařval mocným hlasem "Kerej debil!" a vydýchal přitom všechen kyslík z předsíňky. Já, uleknuv se, vyklidil jsem prostor, jednak kvůli tomu kyslíku, a taky proto, že Houska udělá furt o jeden shyb víc než já. Houbičku jsem takto instaloval proto, že jsem se domníval, jaká že to není diverzní akce, ale po pravdě to byl jen jeden z mých debilních nápadů, který se zcela minul účinkem, protože to Houska samosebou rozdejchal.

Přemýšlel jsem dále u lan přes potok, kde jsme ručkovali jako opi, kterak dopřát mé zlomyslné povaze nějakého potěšení. Shodit někoho "nedopatřením" do tůňky? To by se ale mohlo škaredě obrátit proti mé osobě a taky bych si mohl ve svých nejmilejších kanadách zaplavat. Tolik mé diverzní akce.

O "jednání na hrázi" (kam se pude, kdo tam pude, jen se neunavit) bych se zde nerad zmiňoval zeširoka, snad jen jedno slůvko: "klííídek". Hledá-li se cesta, najde se, hledá-li se konflikt, bohužel, najde se též a skřípění zubů na hráci bylo zcela zbytečné.

Naproti tomu následujících pár kilometrů bylo téměř idylických. Krása Jizerek mě lapila svou malebností, udržované chatičky a chaloupky udržovaným trávníčkem okolo, potůčky a stružky bublající u cest, mírné kopce a hory, halící se do řídké mlhy i ten mrtvý les na hřebenech má v sobě zvláštní, byť poněkud ponuré kouzlo. Příroda jakoby zívala těsně před tím, než se uloží k spánku, mžourala unaveně po uplakaném létě, sfoukla ze stromů zbytky listí, zastudila pod větrovkou a dávaje si ruku způsobně před ústa při dalším zívnutí, naznačila, že zima brzy obarví naše nosy a tváře stejně, jako vínko obarví nos a tváře strejce z Moravy, který se vínku věnuje až příliš často.

Naše idylické putování končilo bleskochůzí, za kterou by se nestyděl ani Pribiliněc, něco mezi dobíháním vlaku a olympijskou tratí na 50 km chůze. Závěrečné prestissimo bylo záhy rozvolněno do vláčného larga v hospůdce u Yettiho, kterému předcházel zpěv bojových písní, častušek a agitaček převážně ruské provenience z hrdla Zdeňka, který nás tím přesvědčil o významu své ruské státnice.

Jen malou poznámečku Pafčovi: Až Ti někdo dá předvést pantomimicky film, ve kterém hrála Barbara Streisand, natáčel se v Žatci a Praha v něm hrála Rigu ;-), tak se nediv -- film se i v českém překladu jmenuje Yentl -- to máš za tu Jagavú Puť Lhotse-Šar. Apropos děkujeme za odvoz do Jablonce (Vedulka pusu, já Ti jen potřesu rukou).

S pozdravem "neztrať s náma trpělivost, Toxxo" se loučí

Čuba++