[Zpět...]

Kosoř II

 

Pokud Houska nekecal, tak první ročník této akce se uskutečnil již v roce 1996. Takže docela dávno. Tenkrát jsem byl mladičkým instruktorem a těšil jsem se jako dítě, jak si večer cosi zahrajame a jak vypadnu z domova. Po velice důkladných přípravách mi ale ujíždí autobus číslo 165 směr Radotín. Tímto pro mě I. ročník skončil.

                Je sobota máme za sebou skupinovou drakiádu a čeká nás II. Ročník akce Kosoř. Opět se těším jako malé dítě. Ale poučen předchozími nezdary se vůbec nevěnuji přípravám. A díky nervózní ségře vyrážíme včas. Několik se nás sešlo už v autobuse. V Radotíně přestupujeme na linku 313 a bez příplatku za přejezd pásma jedeme do vesnice KOSOŘ. Tam nás sešlo asi 15. Mladý nic moc, ale objevili se i slušný veteráni. Prostě :

Houska, Písa, Štěpán, Lenka Berounská, její brácha, Lenka Procházková, Toxxa, Haňour, Šakal, Verča, Čenda, Kuba, Tomáš, ségra a já.

                Rozděleni do tří útočných družin vyrážíme do terénu, kde hledáme CD softwarových pirátů. Nosíme je zpět na společnou základnu. Honíme se, bereme si cédéčka, hledáme je a schováváme je. Musim na sebe nabonzovat, že jsem v jedný situaci pěkně vyměk. Jdu tmavou úzkou uličku. Proti sobě rozpoznám Čubu, jemi jásný, že je to policista vyšetřovatel. Tudíž mě může připravit o moje těžce získané CD. Mohl jsem utíkat upátky, ale to jsem prostě zavrhnul. Nejlepší by asi bylo cédéčko svěřit dvěma místním holkám, co šli za mnou. Určitě by ho donesly na to správné místo. Čuba by je určitě nechal napokoji. V tu chvíli měknu. Jdu v klidu dál. K Čubovi zbývá 10metrů, 5 metrů, 3 metry – zdravim ho, 2 metry – snažím se ho oběhnout. Čuba je však starý nedůvěřivý vlk a hned mě sejmul. Prostě mě dostal.

                Všichni se scházíme a rozhoduje se zdali budeme pokračovat ve hře nebo se odebereme do Haňourem zajištěné hospůdky. Po těžké bitvě se pouštíme do druhého kola hry. Rozdělujeme se na poloviny. Úkolem jedné groupy je střežit střed vesnice před druhou bandou. Ta se tam snaží bez chycení dostat. Cédéčko je pro ně život. Kdo je chycen vrací se pro nový život a zkouší to znovu. Chytači v obou kolech moc nestačili na úderné dobývače. Zde končí vlastní hra v Kosoři.

                Další večer a noc proběhl ve dvou restauračních zařízeních. Nejdříve v Kosoři, po zavíračce, v Radotíně. Při tom jmse měli možnost projet se Haňaorovým úžasným automobilem Škoda 100. Při zpáteční cestě nás vezl dokonce osm. To byl jeden z největších zážitků večera.

                Končíme ve zúžené sestavě na statku u Haňoura (u Bednářů). Spalo nás tam 8 i s Haňourem. Ačkoli jsme tři neměli cokoliv na spaní, tak nám panímáma půjčila několik otepí slámy ze stáje a pár koňských přikrývek. Spali jsme jako mimina. Spát jsme šli asi kolem 4:30 hodin. Ještě teď to cítim.

                Drůhý den jsme odjeli rannímy autobosy až do Modřan s malou přestávkou v radotínské cukrárně. Odpolední inventarizace mě dorazila. Byl totálně death.

                Myslim, že akce se povedla, že to Hrouda připravil dobře. Zejména ceny stály za to. Za 1.místo - knížky jmenující se nějak jako „Můj táta“, rok vydání tak asi 1975. 2.místo – programy od firmy Microsoft ve všech možných užitečných jazycích (čínština, brauilská portugalština, atd.). 3.místo – studentská pečeť. Jelikož zrovna naše družina byla třetí, tak jsme to nakonec docela vyhráli. Přišlo mi jenom, že někteří nám asi stárnou a že jim chybělo trochu nadšení. Do druhého kola hry se nejdříve většině skoro nechtělo! Jinak spokojenost. Jen ten spánkovej dluh bych potřeboval někdy dohonit. Tudle noc asi ne. Právě je 0:35. Už mě čeká jen příprava na zítřejší písemku z francouzštiny a možná ještě nějaký další články do … U Prahy.

 

 

Matouš